Povidlové rohlíčky u nás zmizí vždy opravdu rychle a nakonec z nich bude rodinný klenot. Jsou krásné vláčné, voní po oříšcích a rumu a nakonec překvapí povidly uvnitř. Jsou mnohem jednodušší na přípravu než klasické vázané kynuté koláčky, ale dobré jsou stejně.
Marcipánové pralinky jsem dělala už loni. Ty klasické čokoládové mi totiž moc nejdou, ono se mi s tou hmotou špatně pracuje. Ale s marcipánem je to fajn. Recept jsem tedy od loňska docela překopala. Bebéčka i dětské piškoty jsem vyměnila za mandlovou a arašídovou mouku, cukr jsem vynechala úplně. Ale vyloženě zdravé cukroví to tedy není, ale snad aspoň snaha se cení.
Jako má Supermans vůj kryptonit, tak já mám makronky. Nikdy mi moc nešly, ale zdá se, že cvičení dělá mistra. Tedy mistra ještě ne, ale makronka se tomu říkat dá. Takhle příchuť potěší všechny milovníky chai latte ze Starbucksu. Prostě ideální podzimní…. Jdeme mlsat?
Letos je pro mě vánoční cukroví malé vítězství. Teda hlavně makronky, který sice ještě pořád nejsou úplně dokonalý, ale dobrý jsou určitě.
Do Štědrého dne už moc času nezbývá a do velkého pečení se už asi nikomu chtít nebude. Ale přeci jen, kdyby se náhodou chtělo, tak čokoládový krém v těchto makronkách je absolutně luxusní záležitost 🙂
Išelské dortíčky mi připomínají dětství a taky prababičku. Pamatuji si její kakaová kolečka politá čokoládou, která mi při vánočních návštevách u ní doma vždycky moc chutnala. Nikdy jsem vlastně nepřišla na to, které cukroví to bylo, každopádně išlské je mu tak nějak nejblíž.
Po loňském vánočním vánočkovém maratonu jsem letos nemohla vynechat. Loňský recept byl skvělý, nadýchanější vánočku jsem ještě nejedla. Ale letos jsem se rozhodla vyměnit pšeničnou mouku za celozrnou špaldu. Poměry jsem maličko upravila a během víkendu dostanečně otestovala, protože jsem vánoček upekla celkem dvanáct! Stejně jako loni k zadělávání těsta používám domácí pekárnu, která nám jinak nevyužitá leží doma.
S každou solenou karamelou si vzpomenu na advent a Vánoce, které jsem dřív pravidelně trávila v Paříži. A taky na krámek na Rue Rivoli, La Cure Gourmande, kam jsem vždycky před odletem pro pytlík karamelek různých příchutí chodila.
Dnes je už naštěstí umím vyrobit doma, takže o důvod méně proč jet do Paříže.
Letos jsem si řekla, že prostě trumfnu svých loňských asi 13 druhů vánočního cukroví. A hlavně že vyzkouším i něco nového. A tyhle solené karamelové kokosky zvládne hravě každý. Jsou totiž nepečené a hříšně dobré.
