Někdy není potřeba (tedy vlastně skoro nikdy) vymýšlet co nejsložitější recept a hledat ty nejoriginálnější ingredience. Jsem přesvědčená o tom, že nejlepší jídla vznikají právě tehdy, kdy se držíte těch nejjednodušších a nejzákladnějších surovin. Dobré jídlo těch ingrediencí nepotřebuje moc. Třeba tady jich bylo potřeba jen pět. A já se vsadím, že minimálně tři byste hned teď vytáhli z lednice.
Lasagně mám strašně ráda a vytahovat se nebudu, ale myslím, že ty, co vařím doma já, jsou prostě luxusní. A hlavně, jsou fakt jednoduchý. Přidávám do nich cuketu, přímo k masu. Ono to je potom všechno takový krásně šťavnatý. Místo tuny sýru do nich dávám bešamel. Ten sice na první pohled vypadá trochu složitě, ale opak je pravdou.
Naposled mi zmizely ze stolu horký tak rychle, že jsem je nestihla ani cvaknout. Naštěstí jsem duchapřítomně zachránila jednu porci a tu teď vidíte na fotce.
Původně jsem si recept schovávala do fronty k receptům, které budu zveřejňovat až ze svatební cesty. S jeho sepsáním jsem tedy moc nespěchala. Pak ale napsala Kačka, že by lasagně na víkend ráda udělala, ale že všechny recepty jsou divně komplikovaný. Takže žádný strach, ten můj není…
Sezóna dýní neznamená vždy jen dýňovou polévku. A gnocchi nemusí být vždy jen s kuřecím masem a špenátem, případně s hutnovu sýrovou omáčkou. Čirou náhodou se v naší lednici objevilo asi kilo italskýcj klobásek salssicia. A protože dýně ležela už pár dní na stole, upekla jsem pár dýňových lupínků, které jsem naskládala na orestované houby a salsicciu. Mňam. A není třeba se bát. I když na noky nepatří omáčka, zasytí dostatečně i tak.
Dýňové chipsy navrch nás oba dostaly. Jen jak budu mít trochu času, udělám ze zbytků dyní v lednici plnou mísu křupavých lupínků.
Super rychlá večeře pro milovníky kozího sýra. A tím já určitě jsem. Ale moji maminku bych vůbec neuctila. Chápu, že kozí sýr je trochu aromatičtější a nevoní každému. Na jeho obranu ale musím říct, že kozí sýr je oproti kravskému dietnější a lehčeji stravitelný. Má jemnou příchuť, která je ze začátku nasládlá a postupně lehce nakyslá. V našich kuchyních zažívá pravé obrození několik posledních let.
Pokud tedy ke kozímu sýru nemáte averzi, stačí jen pět přísad a za patnáct minut báječné noky voní na stole. Pozor! Jíst nejlépe čerstvé a horké…
Už jsem to určitě zmínila. Mám ráda Itálii. A ještě radši italskou kuchyni. Po čerstvých těstovinách se můžu utlouct. Doma je tedy zatím nedělám, ale poměrně často je kupuji. Docela ucházející výběr se dá najít v supermarketech. Co se mi ale líbí moc, je firma Pasta Fidli. Poprvé jsem je potkala na letním festivalu, kde měli stánek. Dát si čerstvé těstoviny během fesťáku je docela úlet, ale i tak bylo stále narváno.
Koncept Pasta Fidli je zajímavý. V malé firmě v Mníšku pod Brdy totiž špagety, tagliatelle, penne, rigatoni a další vyrábí zdravotně postižení lidé. A že jejich těstoviny opravdu chutnají dokazuje i fakt, že na seznamu odběratelů je mimo 50-ti maloobchodních prodejen i zhruba 120 restaurací, včetně Potrefené husy a zvučných jmen jako Alcron či Four Seasons.
Pokud jsem Vás zaujala, najděte si svoji nejbližší prodejnu a dejte Pasta Fidli šanci. Třeba s koprem a slaninou.
