Trubičky, kremrole. To je jeden z dezertů, který nechybí na žádné rodinné oslavě a peče je u nás hlavně moje babička a je to taková naše trubičková královna. O to větší výzva teda byla se kremrole naučit. Nejprve jsem zkusila domácí listové těsto podle babiččina receptu. Bohužel se ale vůbec nepovedlo. Nakonec jsem dala dohromady recept, které jsem za poslední dva měsíce zkoušela už tolikrát, že dvě ruce by mi na počítání nestačily. A vždycky se mi povedly.
Kynuté koláčky s povidly se u nás doslova zabydlely. Za poslední měsíc jsem je pekla asi čtyřikrát. Vždy jich spoustu rozdáme a nakonec zjistíme, že je plech prázdný. Tenhle recept s instantním droždím se mi osvědčil a řekla bych, že po několik testech je docela vyladěný a podaří se, i když s kynutým těstem nemáte moc zkušeností.
Přiznám se, že nejsem úplně velikonoční typ. Posledních tak 10 let je pro mě standardem sbalit věci a strávit Velikonoce někde v klidu mimo ten sváteční shon. Ačkoli jsme to měli letos v plánu taky tak, současná situace ve světě nám trochu zkřížila plány. Proto i u nás letos propuklo velikonoční pečení.
Beránka jsem nikdy v životě nepekla. Dokonce nemám ani formu. Naštěstí moje mamka má všechno, a tak mi mimo formu na beránka půjčila i tu na slepici a králíka. Pamatuju si, že u nás byl beránek na Velikonoce vždy. Takový ten klasický, z piškotového těsta. Já jsem sice fanoušek vláčného piškotu, ale obvykle ho spíš něčím promažu, až se z toho nakonec dort. To s beránkem udělat nejde. Takže jsem se pustila do trochu punkovější verze. Náš letošní beránek je totiž z banánů.
Povidlové rohlíčky u nás zmizí vždy opravdu rychle a nakonec z nich bude rodinný klenot. Jsou krásné vláčné, voní po oříšcích a rumu a nakonec překvapí povidly uvnitř. Jsou mnohem jednodušší na přípravu než klasické vázané kynuté koláčky, ale dobré jsou stejně.
Marcipánové pralinky jsem dělala už loni. Ty klasické čokoládové mi totiž moc nejdou, ono se mi s tou hmotou špatně pracuje. Ale s marcipánem je to fajn. Recept jsem tedy od loňska docela překopala. Bebéčka i dětské piškoty jsem vyměnila za mandlovou a arašídovou mouku, cukr jsem vynechala úplně. Ale vyloženě zdravé cukroví to tedy není, ale snad aspoň snaha se cení.
Jako má Supermans vůj kryptonit, tak já mám makronky. Nikdy mi moc nešly, ale zdá se, že cvičení dělá mistra. Tedy mistra ještě ne, ale makronka se tomu říkat dá. Takhle příchuť potěší všechny milovníky chai latte ze Starbucksu. Prostě ideální podzimní…. Jdeme mlsat?
Letos je pro mě vánoční cukroví malé vítězství. Teda hlavně makronky, který sice ještě pořád nejsou úplně dokonalý, ale dobrý jsou určitě.
Do Štědrého dne už moc času nezbývá a do velkého pečení se už asi nikomu chtít nebude. Ale přeci jen, kdyby se náhodou chtělo, tak čokoládový krém v těchto makronkách je absolutně luxusní záležitost 🙂
Išelské dortíčky mi připomínají dětství a taky prababičku. Pamatuji si její kakaová kolečka politá čokoládou, která mi při vánočních návštevách u ní doma vždycky moc chutnala. Nikdy jsem vlastně nepřišla na to, které cukroví to bylo, každopádně išlské je mu tak nějak nejblíž.
