No, říkala jsem si, že tohle už prostě nedám. A říkala jsem si to už ve chvíli, kdy jsem se v 10 večer vracela z Berlína. Chvíli jsem se na nějakou výzvu chtěla i vykašlat, ale nakonec mi to nedalo. Králík byl rozmrazený, tak aby neumřel nadarmo. Pustila jsem se do vaření.
Tématem soutěže “aegmamadish je moderní pojetí jídla od maminky. Takového jídla, které bychom si troufli předložit i zahraniční návštěvě. I samotný výběr takového jídla mi dal dost zabrat, protože mamka vaří a vždycky vařila jako bohyně. Chtěla jsem uvařit něco typicky českého, prostě něco, co v zahraničí na meníčku běžně nenajdete. Vyřadila jsem svíčkovou i knedlo-zelo a omáčky vůbec. Pamatuji si totiž, když jsme Švýcarkám na výměnném pobytu uvařili guláš a houskový knedlík. Holky nějak nevěděly co s ním a tak ho přikusovaly jako chleba.
Takže co je typicky české? No přece králík! Kdo měl nebo má babičku na vesnici, tak určitě králíka jedl celé dětství. A kdo tvrdí, že ne, tak pěkně kecá. Mě vařika králíka hlavně babička. A když ho nevařila babička, tak ho aspoň přivezla zabitýho a toho pak uvařila mamka. Bože, jak já ty králíky nesnášela. Stejně jako ve slunce seno, už ani Pinďa ty králíky nežere… Králík na smetaně, pečenej, se špenátem, na divoko, na víně. Prostě pořád králík. Proto jsem sama sebe i dost překvapila, když jsem králíka vybrala jako hlavní jídlo na naše svatební meníčko. Inu, chutě se během života asi mění, ne?
Takže moje chvilka slávy a recept na králičí roládu s ricottovým knedlíkem a dušeným špenátem.
