Doma jsme gulášoví. Máme ho rádi na všechny možné způsoby. A zrovna houbový mám spojený s takovou letní romantikou na chalupě, na dovolené, nebo pohodou u kuchyňského stolu, hned po tom, co jsme očistili všechny nasbírané houby z lesa.
No, říkala jsem si, že tohle už prostě nedám. A říkala jsem si to už ve chvíli, kdy jsem se v 10 večer vracela z Berlína. Chvíli jsem se na nějakou výzvu chtěla i vykašlat, ale nakonec mi to nedalo. Králík byl rozmrazený, tak aby neumřel nadarmo. Pustila jsem se do vaření.
Tématem soutěže “aegmamadish je moderní pojetí jídla od maminky. Takového jídla, které bychom si troufli předložit i zahraniční návštěvě. I samotný výběr takového jídla mi dal dost zabrat, protože mamka vaří a vždycky vařila jako bohyně. Chtěla jsem uvařit něco typicky českého, prostě něco, co v zahraničí na meníčku běžně nenajdete. Vyřadila jsem svíčkovou i knedlo-zelo a omáčky vůbec. Pamatuji si totiž, když jsme Švýcarkám na výměnném pobytu uvařili guláš a houskový knedlík. Holky nějak nevěděly co s ním a tak ho přikusovaly jako chleba.
Takže co je typicky české? No přece králík! Kdo měl nebo má babičku na vesnici, tak určitě králíka jedl celé dětství. A kdo tvrdí, že ne, tak pěkně kecá. Mě vařika králíka hlavně babička. A když ho nevařila babička, tak ho aspoň přivezla zabitýho a toho pak uvařila mamka. Bože, jak já ty králíky nesnášela. Stejně jako ve slunce seno, už ani Pinďa ty králíky nežere… Králík na smetaně, pečenej, se špenátem, na divoko, na víně. Prostě pořád králík. Proto jsem sama sebe i dost překvapila, když jsem králíka vybrala jako hlavní jídlo na naše svatební meníčko. Inu, chutě se během života asi mění, ne?
Takže moje chvilka slávy a recept na králičí roládu s ricottovým knedlíkem a dušeným špenátem.
Dneska jenom rychle…. Jak už jsem říkala, snažíme se (až na pár vyjímek) v jídelníčku moc neprasit a dodržovat naše předsevzetí o zdravějším jídle. S tím souvisí i to, že se snažím dostat na náš jídelníček alespoň jednou týdně rybu. Mně se to naštěstí díky zdravé jídelně v Chrudimi povede někdy i dvakrát denně. To když obědová ryba vyjde zrovna na čtvrtek. Ve čtvrtek totiž vozí ryby i do našeho Lidlu, takže je máme obvykle večer na talíři.
Losos je podle mě ryba, která nikdy nezklame. A i když zrovna nemám moc fantazie ani chuti experimetovat, stačí hodit filet na pár minut na pánev nebo pod gril a večeře je na světě. Úplně nejradši mám lososa jen se zelenými fazolkami a nějakou dobrou omáčkou. Tentokrát padla volba na kopr. Teď si zpětně říkám, že je to trochu kombinace alá švédská Ikea, ale proč ne. On totiž losos společně s koprem funguje docela dobře. Tak to zkuste…
Příprava: 30 minut
Dále…
Dostalo se ke mně několik kousků masa z Angusa. V mrazáku je aktuálně spousta zelených fazolek a další zeleniny, takže jsme se snažili maso sníst ještě čerstvé. Z více než kila telecí kýty jsem nasmažila miniřízkečky, které jsme – a stydím se to říct – snědli za jeden večer. Z pupku, který nám zůstal, jsem nakonec udělala malé roládky. Nejsem úplně fanoušek naplněného masa, ale musím uznat, že je to dost vděčná varianta večeře nebo oběda. A fantazii se tu meze nekladou. Tahle mini jednohubková verze pro jednoho mě bavila víc než kuřecí, o které jsem vám už psala. Přijde mi totiž mnohem šťavnatější a taky rychlejší na přípravu, protože fáze dopékání v troubě tady nehrozí.
Docela nedávno se mi Honza přiznal, že by ocenil, kdybych občas doma osmažila pár řízků. Ne nijak často, ale třeba aspoň jednou za měsíc. Já ten humbuk kolem řízků moc nechápu, ale co bych pro milovaného muže neudělala. Ale jak jsme si slíbili, letos hlavně zdravě, začala jsem hledat inspiraci v kuchařkách, protože rozpálený olej nebo sádlo, strouhanka a tak dále samy o sobě moc zdravé nejsou. Nakonec jsem radu našla v knize Jídlo na prvním místě od Melissy Hartwig, která se zabývá Whole30 a paleo stravou.
Řízky jsem proto obalila půl na půl ve strouhance a kokosu, osmažila na kokosovém oleji. Kuchyň nám při tom voněla jak pláž v Karibiku. Odlehčenější varianta řízků byla rozhodně zajímavá, ale pokud si potřebujete nasmažit krabici řízků třeba na víkendový výlet na sjezdovku, zvolte určitě strouhanku a olej. Kokos byl fajn, řízky byly neuvěřitelně měkoučké, ale druhý den studené už bohužel nebyly nic moc.
Ještě stále na něj vzpomínám. Sendvič s trhaným hovězím. Podobný jsme viděli v časopise. S rajčatovou salsou. Rajčata já ale nejím. Určitě byl taky skvělý, ale nás jemný koprový salát a chilli majonéza. No prostě…. Zkuste to. Nám totiž tečou sliny dokonce jen z fotek.
Recept na koprový salát i trhané hovězí se na blogu už objevil. Nechte se tedy inspirovat a udělejte si tuhle dobrůtku třeba k víkendové večeři.
ZELNÝ SALÁT S KOPROVÝM DRESINKEM
Někdy je prostě čas a chuť udělat něco zajímavějšího. A může to být třeba masová roláda.
Protože mi mamka docela často nosí maso, jako bych ho neměla plný mrazák, vymýšlím tedy improvizovaně co s ním. Plátky na milion různých způsobů jíme často. Masově směsi nebo kari taky. Naposled to tedy vyhrála rolka s meruňkami a sýrem.
Maso doma nejíme moc často, ale když už ho máme, dám si na jeho přípravě záležet. Minulý týden jsem prohlížela časopisy o vaření a Honza mi koukal před rameno. Zaujal ho sendvič s trhaným hovězím masem a rajčatovou salsou. No, vypadal na té fotce opravdu báječně. Tak jsem z mrazáku vyndala jeden pěkný balíček z Angusa a začala pročítat různé recepty a tipy, jak udělat báječné trhané hovězí.
Trochu mě překvapilo, že přípravě jsem musela věnovat skoro dva dny. Maso muselo rozmrznout, potom přes noc odpočívat v marinádě a nakonec strávilo v troubě 7 hodin. Výsledek stál ovšem za to. Díky mnoha hodinám v troubě a nízké teplotě, při které se maso peče, zůstává šťavnaté a křehké. Prostě lahoda.
Trhané maso se hodí do burgerů, sendvičů, tacos, tortill a obloženého pečiva na všechny možné způsoby. Podle Američanů, kteří jsou specialisté v grilování, barbecue a dalších “zahradních” aktivitách, se k trhanému hovězímu hodí houska a hlavně velká kupa salátu Coleslaw.
Maso z Angusa prostě vede. Ještě ho mám v mrazáku tak 3 kila, aby trochu ubylo, vymýšlela jsem něco na neděli. Protože jsem díky Honzově mamince nemusela skoro celý týden vařit (vynikající guláš a zásoba řízků jak pro brigádu), naplánovala jsem si, že v neděli oproti zvyklostem a mému přesvědčení, strávím v kuchyni víc času.
Viděli jste film Julie a Julia? Já ano a moc se mi líbil. Viděla jsem ho kdysi s mamkou a sestrou. A po skončení filmu jsem od Verči dostala přesně TU kuchařku. Umění francouzské kuchyně od Julie Child. A tak jsem ji o víkendu poprvé otevřela, vyzkoušela vyhlášený boeuf bourguignon a musím tedy uznat, že to má skutečně něco do sebe.
Doporučujeme si tenhle recept nechat na nějaký línější den, a pak u pojídání popíjet vínko a sledovat nějaký pěkný film.
(6 porcí | příprava: 30 minut + 2,5 hodiny dušení)
- 1,2 kg hovězí kližky
- 100 g slaniny
- 2 cibule
- 2 stroužky česneku
- 3 lžíce rajského protlaku
- 4 lžíce hladké mouky
- 0,5 l silného hovězího vývaru
- lahev dobrého červeného vína (co zbyde, dopijete 🙂 )
- 2 bobkové listy
- sůl a pepř
- 20 malých žampionů
- 10 šalotek
- olivový olej
Pořád si myslím, že v kuchyni není potřeba trávit moře času, aby si člověk pochutnal. Proto jsem z mrazáku vytáhla jehněčí kotlety (už porcované, koupené ze Světa bedýnek) a udělala jsem s nimi skutečně krátký proces. Když je maso kvalitní, není potřeba vymýšlet žádné speciální marinády, kombinace nebo omáčky. Nám stačila lžička Koření od Antonína, dva stroužky česneku a lžíce dobrého olivového oleje. Jako přílohu jsme si dali mléčnou bramborovou kaši. V té je tolik másla, že do konce týdne budeme žvýkat už jen mrkev. Ale na tu recept až někdy příště.
(3 porce | příprava: 20 minut)
- 9-10 jehněčích kotlet
- koření Česnekové kotlety
- 2 stroužky česneku
- olivový olej
- čerstvý rozmarýn