Už jsem to určitě psala, ale s palačinkovými dorty je legrace. Občas může být trochu těžší, nesníst všechny vonící palačinky ještě teplé, ale v tomto případě se trocha odpírání určitě vyplatí.
Letos jsem si řekla, že prostě trumfnu svých loňských asi 13 druhů vánočního cukroví. A hlavně že vyzkouším i něco nového. A tyhle solené karamelové kokosky zvládne hravě každý. Jsou totiž nepečené a hříšně dobré.
Jsou podobné těm vanikovým, ale stejné nejsou. Místo vanilky je v nich totiž tonka fazole. Taková zázračná, silně aromatická ingredience, kterou byste čekali spíš v luxusních parfémech.
A krabici s cukrovím ze začátku listopadu si pamatujete? ještě v ní pár receptů zbylo a tajit je určitě nebudu. Moje posedlost tartaletkami stále trvá. Krabice s cukrovím byly k narozeninám pro Járu. Jára je náš kamarád, který má rád dobré víno a dobrý čaj. Takže když má přijít na návštěvu, vyrobím vždycky nějaký dezert s matchou. Tentokrát jsem matchu vyměnila za earl grey, doplnila jsem je citrusy a tak vznikly velmi jednoduché, svěží a lehké tartaletky. Na pohled moc nezaujmou, ale chuťově překvapí. O tom svědčí i fakt, že jsem je dělala už dvakrát. Zkuste je…
Dnes je sváteční den. Doufám, že pojedete někam a výlet a nebo budete celý den čučet na pohádky. Nejlépe z postele a s hrníčkem svařáku v ruce. My vyrazíme na masáž a potom někam na vycházku. Takže vařit dnes určitě nebudu. Vy si ti ale třeba užijete. Můžete zkusit masové kuličky….
V masových kuličkách jsem se docela našla. Hlavně proto, že mám vždycky kousek mletého v lednici, a taky proto, že příprava masových kuliček nevyžaduje ani moc práce, ani moc času. S omáčkou jsou naprosto ideální k večeři. A teď dokonce přemýšlím o jejich cestovní krabičkové variantě, aby se dalo něco zobat v autě. My se totiž občas rádi stavíme v mekáči, dáme si nějaký burger a Honza obvykle koupí ještě krabičku nugetek s chilli omáčkou. Poslední dobou mi ale přijde, že omáčka chilli viděla tak maximálně z rychlíku na Prahu a nugetky už taky nějakou to co bývaly.
Konečně jsem Honzu přemluvila, aby se vzdal chleba a vrhnul se se mnou na ten low carb. Jako jo! Mám z toho radost. A tak teď docela vyvářím, abych ho jako navnadila, že se mu takové stravování bude určitě líbit.
Po dlouhé době máme ledničku plnou masa, tak z ní postupně tahám balíčky a řádím v kuchyni. Masové kuličky určitě patří do kategorie “rychle hotovo”. A potom taky “s minimem ingrediencí”. Je to zajímavá varianta, když zrovna mleté maso nechcete zapékat a nebo dělat burger.
V neděli se u nás doma vždycky peklo. Obvykle hlavně proto, že jsme s Verčou obě jely na celý týden na intry a koleje a mamka nám chtěla dát něco dobrého s sebou. Dost často byl štrůdl, občas bábovka. Podle mě je bábovka takový vděčný dezert, protože se v kuchyni moc nenadřete a i tak naděláte velkou parádu. Třeba moje cuketová bábovka (recept je na blogu). Tak všechno jen smícháte, nalijete do formy a upečete. Úspěch zaručen.
Tentokrát jsem cuketu, kterou jsem neměla, vyměnila za dýni. Tu jsem totiž měla. Popravdě mi trochu víc chutná ta cuketová, ale takhle je zase nádherně barevná. A určitě nemůžu říct, že by nebyla dobrá, protože během tří hodin vlastně nebylo co řešit. Kousek dostala Eliška do autobusu, kousek Jára domů a zhruba třetinu jsme vzali k našim, kde ji úspěšně likvidoval Honza.
Dýňovou polévku si neodpustím žádný rok. Jen letos mě ta, kterou dělám běžně, začala trochu nudit. Tak jsem klasiku – pečenou dýni a česnek – trochu řízla zelenýma kyselýma jablíčkama granny smith, která má Honza moc rád.
Pokud nemáte doma skřítky nebo hospodyni, po návratu z dovolené obvykle najdete vybílenou ledničku, ve které je maximálně pár trvanlivých potravin. A potom se hodí pomazánky.
Já mám nejraději pomazánky z rybiček. Sardinky, tuňák nebo cokoli jiného. Je mi to jedno. Občas přidám vejce, občas cibuli a vše jen rychle rozmíchám vidličkou. Pomazánky dělávám vždy, když čekáme návštěvu. Mám totiž raději ty doma připravené.
Nedávno mi facebook nabízel reklamu na řeznictví Sela Vita. Obvykle sice objednávám hovězí v Angusu, ale řekla jsem si že něco nového prubnu. Volba padla na dva telecí T-bone steaky, panenku z českého chmelového prasátka a nakonec taky na bůček. Kupovat maso přes internet je vždy tak trochu risk, protože se nemůžete předem podívat, jak maso vypadá. Každopádně recenze na webu byly fajn a fotky vypadaly víc než lákavě.
Protože je jedno z řeznictví, kde si objednávku lze vyzvednout v Hradci Králové a Honza ho má po cestě z práce, nechala jsem si maso místo rozvozu objednávku doručit tam. Nevím jak na jiných pobočkách, ale pokud se rozhodnete platit maso až při osobním odběru, v Hradci si určitě připravte hotovost. Honza doběhl s kartou a štěstí bylo, že v peněžence nějaké “drobné” měl.
Musím ocenit, že při výběru masa si v košíku rovnou naklikáte i způsob, jakým má být maso naporcované (vcelku, steaky po 250g atd.), Doma tedy nemusíte brousit nože. Maso dojde zavakuované. Stačí jen vybalit a hodit na pánev.
T-bony skončily na pánvi v pátek. Přijela totiž Martina z Kyjova (asi po roce) a šly jsme si trošku dát do čumáčků do pardubické Prosekárny. Ta se mi mimochodem fakt moc líbí. Bylo tedy potřeba mít v žaludku alespoň nějaký základ. Kvalitní maso nepotřebuje mnoho úprav a ani mnoho koření. Proto jsem oba steaky nechala zatáhnout na pánvi a potom několik minut dopékala v troubě. Nakonec stačila jen trocha soli.
V ledničce ještě pořád leží panenka. Tu má Honza moc rád. A potom bůček. Obojí co nejdříve sníme, abychom zjistili, jestli to je stejně dobrý jako “týbouny”. V řeznictví se na nás pomalu těší další objednávka – čtyři argentinský rib eye steaky pro naši další víkendovou návštěvu. A protože Sela Vita prodává i uzeniny, vzala jsem na zkoušku i trochu šunky na snídani.
