Naše maso – Večeře od řezníka

Udělali jsme si s kamarády malý výlet vlakem z Pardubic do Prahy. Čekala nás večeře od řezníka v řeznictví Naše maso v Dlouhé. Polovina osazenstva netušila, do čeho jde a podle našich instrukcí si dala během dne jen lehký šalátik.

Pokud jsme pojem večeře od řezníka nikdy neslyšeli, tak Vám prozradím, že jde o zhruba sedmichodovou degustaci kvalitního masa a masných výrobků. Sedm chodů zní možná trochu děsivě, ale není se čeho bát.

Večeře začíná velmi netradičně. Řezník Michal, který se nám celý večer bude věnovat, zapaluje uprostřed stolu svíčku a přináší chleba z Esky. My, kteří víme, že svíčka je k jídlu, saháme po chlebu a vločkové soli. Ostatní nevěřícně zírají.

Přes jednohubky s gothajem, vynikající paštikou, pražskou šunkou a škvarkovou pomazánkou se dostáváme k tataráku. Ten vychvalujeme, kde se dá. Je trochu speciální, má jednu tajnou ingredienci, kterou přidávají jen pro účastníky večeře. A můžete hádat…

Pokračujeme pečenými morkovými kostmi s petrželovým salátem. Michal vysvětluje, že kombinace tučného s hořko kyselým vytváří skvělou jednoduchou chuť. Má pravdu. Jíst pečené morkové kosti je opravdu nevšední zážitek.

Moji neřídící kolegové prokládají jednotlivé chody hruškovicí z dubového sudu od Žufánka. Důvěrně ji znají, protože tu pili před dvěma měsíci na naší svatbě mezi vinohrady. Na spláchnutí si točíme taky Albrechta z Frýdlantského pivovaru.

Po pivu a kostech je na řadě konečně MASO! Nejdřív přeštík. Ten se podává s kyselými jablky a křenem. Na závěr aspoň pro mě to nejlepší – ČESTR. Tedy česká stračena. Tohle hovězí, o kterém Michal velmi zajímavě vyprávěl, je skutečně nebe v hubě. Proto z obřího téměř dvoukilového prime ribu zbyla jen kost.

Večeře končí něco po zavíračce bistra, tedy lehce po 22. hodině. Nekončí jen tak obyčejně, ale pivní zmrzlinou se škvarky, kterou pro večeři vyrábí Creme de la Creme. Takže tím jsem si konečně mohla odškrtnout alespoň jednu pražskou zmrzlinárnu.

Stejně jako jsem nejedla před večeří, nebudu jíst asi ani následující den, protože jídla jsme za ty tři hodiny spořádali opravdu hodně.

Pokud byste na večeři taky rádi, řeknu Vám, že na osobu stojí 1000 Kč a je potřeba skočit do řeznictví v Dlouhé a svůj termín si vybrat a zarezervovat. Prostírá se třikrát týdně, od pondělí do středy a vždy jen pro sedm osob. První chod jde na stůl v 19 hodin. Ti, co s námi byli včera poprvé odcházeli nadšení a my se pomalu těšíme, až ukážeme kouzlo českého masa zase dalším kamarádům.

Jak připravit větší raut na rodinnou oslavu (a nezbláznit se)

Už jako malá jsem milovala párty. Když mi bylo tak pět šest, pořádala jsem u babičky pro děti karnevaly. Když jsem byla větší, začala jsem pořádat plesy, festivaly a párty pro dospělé. Protože se ale už delší dobu pohybuji v oboru, který s pořádáním akcí, kde je legrace nemá pranic společného, zbývá mi pořádání akcí doma.

Tak nějak od přírody jsem prostě hostící typ. Málokdy se stane (teď nevím, jestli se to vlastně někdy stalo), že nemám pro návštěvu navařeno a napečeno. Mám ráda plné stoly. A to až tak, že se žádný další talířek nevejde. Baví mě rozmanitost a taky vymýšlení témat. Ne jako kostýmové party, toho by se u nás doma nikdo nechytl. Ale prostě, aby spolu jídlo tak nějak ladilo. Když jsme s mamkou po návratu z Thajska dělaly asijský večer, vyrobila jsem k její ostré večeři mangový cheesecake z kokosového mléka. V létě mě nejčastěji uvidíte stát u grilu. Potom mě hodně inspiruje Itálie. To jejich caprese, crostini, gelato…. Kdo by to nemiloval. Vůbec středomořská kuchyně je podle mě jedna z těch zajímavějších.

Tento víkend nás čeká opravdu velká rodinná oslava, takže ruku k dílu – vaření – musí přiložit každý. Na mě jako obvykle vyšel dort. Dorty jsou totiž moje specialita. Potom také pár druhů sladkého a nakonec něco „na zobačku“. Protože se na jednom místě sejde i několik diabetiků, zadání rautu znělo jasně – BEZ CUKRU.

Nemůžu říct, že by se mi nelíbilo. Spíš naopak, s tímhle zadáním jsem naprosto spokojená, protože vím, že i já si budu moct něco dát. Na druhou stranu bude docela fuška uspokojit mlsné jazýčky našich gurmánů a také zaujmout kuchařské expertky, které v rodině máme, aby jejich první slovo nebylo bez cukru a bez mouky? No fuj. Přece jen low carb kuchyně je hlavně při pečení poměrně specifická.

Plánování rodinných oslav a hlavně jídla na ně je pro mě  z větší části spíš plánováním. To vaření je potom druhá fáze, kterou už nějak zmáknu.

Kein Platz im Vereinsheim? Feiert euer Jubiläum im Sommer und draußen!
(pinterest)

Jak tedy připravit větší raut a nezešílet den předem?

Přečíst celý článek

BORŮVKOVÁ MARMELÁDA BEZ CUKRU

Borůvky se už taky sice blíží ke konci, ale já si je ještě neodpustím. Honza mi jich totiž v srpnu dovezl 20 litrů. Spousta z nich je v mrazáku jako moje železná zimní zásoba.

Zákonitě tak muselo dojít i na marmeládu. Domácí je totiž nejlepší. A moje borůvková s bazalkou je fakt dobrá. Barvu má jako letní noc. Přírodní. Bez zahušťovadel a bez konzervantů. Proto je potřeba myslet i na to, že v lednici vydrží zhruba tři týdny.

Přečíst celý článek

low carb: T-BONE STEAK S OMÁČKOU Z MODRÉHO SÝRA a pečenou zeleninou

Nedávno mi facebook nabízel reklamu na řeznictví Sela Vita. Obvykle sice objednávám hovězí v Angusu, ale řekla jsem si že něco nového prubnu. Volba padla na dva telecí T-bone steaky, panenku z českého chmelového prasátka a nakonec taky na bůček. Kupovat maso přes internet je vždy tak trochu risk, protože se nemůžete předem podívat, jak maso vypadá. Každopádně recenze na webu byly fajn a fotky vypadaly víc než lákavě. 

Protože je jedno z řeznictví, kde si objednávku lze vyzvednout v Hradci Králové a Honza ho má po cestě z práce, nechala jsem si maso místo rozvozu objednávku doručit tam. Nevím jak na jiných pobočkách, ale pokud se rozhodnete platit maso až při osobním odběru, v Hradci si určitě připravte hotovost. Honza doběhl s kartou a štěstí bylo, že v peněžence nějaké „drobné“ měl. 

Musím ocenit, že při výběru masa si v košíku rovnou naklikáte i způsob, jakým má být maso naporcované (vcelku, steaky po 250g atd.), Doma tedy nemusíte brousit nože. Maso dojde zavakuované. Stačí jen vybalit a hodit na pánev.

T-bony skončily na pánvi v pátek. Přijela totiž Martina z Kyjova (asi po roce) a šly jsme si trošku dát do čumáčků do pardubické Prosekárny. Ta se mi mimochodem fakt moc líbí. Bylo tedy potřeba mít v žaludku alespoň nějaký základ. Kvalitní maso nepotřebuje mnoho úprav a ani mnoho koření. Proto jsem oba steaky nechala zatáhnout na pánvi a potom několik minut dopékala v troubě. Nakonec stačila jen trocha soli. 

V ledničce ještě pořád leží panenka. Tu má Honza moc rád. A potom bůček. Obojí co nejdříve sníme, abychom zjistili, jestli to je stejně dobrý jako „týbouny“. V řeznictví se na nás pomalu těší další objednávka – čtyři argentinský rib eye steaky pro naši další víkendovou návštěvu. A protože Sela Vita prodává i uzeniny, vzala jsem na zkoušku i trochu šunky na snídani. 

Přečíst celý článek

low carb: KUŘECÍ PALIČKY S OMÁČKOU ZE SUŠENÝCH RAJČAT

Rajčata jsou u nás doma trochu „téma“. Já z nich totiž moc nevařím, moc je nekupuji a když je náhodou koupím, nakonec je vyhodím plesnivý. Rajčata nejím. Dřív v žádné formě. Dneska už aspoň sušený dostaly příležitost. Jakmile rajče projde nějakou, nejlépe tepelnou úpravou, přestává mi vadit a můžu ho sníst. Zvláštní, že?

Přečíst celý článek

low carb: BORŮVKOVÉ KNEDLÍKY Z KOKOSOVÉ MOUKY

Loni se u nás knedlíky vařili jak na běžícím pásu. Meruňky, jahody, švestky. Tvarohové těsto, bramborové těsto. Byly snad všechny.

Ani letos jsem si knedlíky nemohla odpustit. A když Honza domů donesl 10 kilo borůvek, bylo jasno. Borůvkové knedlíky z tvarohu a kokosové mouky. 

Na webu najdete určitě spoustu dalších low carb nebo bezlepkových receptů na ovocné knedlíky nebo na různé nočky s ovocnými omáčkami. Ale tyhle jsou tak nějak moje. Při vymýšlení receptu jsem doufala, jsem si popravdě nebyla úplně jistá, jestli to vůbec klapne. Těsto nešlo moc vypracovat, natož pak vyválet. Řeknu Vám, že práce s kokosovým těstem byla spíš zkouškou trpělivosti. Bylo potřeba postupovat hodně opatrně, knedlíky před vhozením do vody hodně umačkat a hlavně mít pořád mokré ruce. 

Dřina ale nakonec stojí za to. Recept na tyhle knedlíky je pro mě malým vítězstvím. Když jsem totiž ochutnala první, tušila jsem, že mojí mamince nebudou chutnat. Nejsou totiž sladké a těsto je trochu sušší než běžný tvarohový knedlík. Po prvním soustu, ale mamka řekla, že jsou fakt luxusní. Takže bylo vyhráno.

Přečíst celý článek

low carb: MERUŇKOVÝ CHEESECAKE

Meruňky. Tak tak to s nima teda je? Low carb nebo ne? Abych pravdu řekla, tak jsem žádné striktní odmítnutí nenašla. V naší skupince nízkosacharidového stravování říkáme, že meruňky ne. Ale jinde na internetu lowcarbáci s měruňkami problém nevidí. Každopádně meruňkám musíme přidat k dobru, že obsahují betakaroten, což je antioxidant, který mino jiné zlepšuje funkci mozku.

Možná jste to postřehli na mém facebooku, ale tento meruňkový cheesecake je už druhý pokus. Ten první byl z úžasných moravských meruněk ze Slupu. Bohužel se ale nedočkal focení. Při otáčení se mi svezl ze stojanu a skončil na zemi. Nedalo mi to a protože cvičení dělá mistra, udělala jsem dortík na druhý pokus. A ten vážně stojí za to.

 Ani do korpusu ani do krému jsem nepřidávala žádný rafinovaný cukr. I tak mi dortík přijde sladký. A to právě díky přírodnímu cukru, který je v meruňkách. Pokud jíte low carb, nemusíte se obsahu cukru z meruněk děsit ani tak. Sacharidy pro stogramový kousek jsou totiž jen na 7 gramech.

Jak je u mně přes léto zvykem, je tenhle cheesecake opět nepečený. Oproti klasickému, do kterého jseou potřeba vejce, není tak hutný. Zůstává mu ale báječná krémová strukturana lehkost díky přidané šlehačce. Dejte si ho hodně vychlazený. V srpnových vedrech, pokud nás ještě nějaká čekají, určitě bodne. 

A dejte mi vědět, jak se Vám povedl 🙂

Přečíst celý článek

Nejdůležitější je být spokojený se sebou samým… aneb moje cesta za šťastnějším já

 

Dnešní článek nebude o vaření.

Nebude v něm žádný nákupní seznam ani žádný recept.

Dokonce ani žádný recept na šťastný a spokojený život.

Nebudu vám ani radit jak mít rád sám sebe. K tomu vede docela dlouhá cesta, někdy i pěkně trnitá. A největším úskalím je, že na cestu se musí vydat každý sám a to chce kolikrát hooooodně odvahy.

Jak to teda se mnou bylo?

Nikdy jsem nebyla hubená. Jedině snad, když jsem hodně sportovala a pila denně jen JEDNU COLU, aby tělo něco dostalo. A i tak jsem si připadala děsně tlustá. Pořád jsem vymýšlela nějaký šílený kraviny, abych zhubla. Jednou jsem jedla jen potraviny, co mají hodně vody, potom jsem chodila do Naturhouse, pak jsem držela diet od Amway, chvíli jsem byla vegetarián. Dokonce jsem pila projímadla. Nejdřív trochu, pak po lžičkách, nakonec lahvička nevydržela ani týden. Je to asi největší nesmysl, co jsem kdy vymyslela a vzpamatovávám se z toho několik posledních let. I přes všechno tohle ubližování se mi nikdy nepodařilo zhubnout víc než pět šest kilo. A ty jsem velmi rychle nabrala zpět. A k tomu vždy ještě něco navrch.

Dietářským způsobem života jsem fungovala posledních dvanáct let života. Za těch posledních asi 6 let jsem se vyžrala a vychlastala až skoro k devadesáti kilům.  Vysoká škola byla jedna velká párty, takže se nebylo čemu divit. Posledních 15 kilo jsem nabrala, když jsme spolu začali s manželem chodit. To byla lahev vínka tady, pivko na zahrádce támhle, panák před spaním, popcorn k filmu. Ale byly (a z části ještě jsou) to takový milý a láskyplný kila.

22. května 2016 mě Honza požádal o ruku. A já jsem si řekla, že do svatby je dost času a že prostě zhubnu. Přála jsem si krásný šaty a chtěla jsem být nádherná nevěsta – samozřejmě podle pinterestových a instagramových měřítek. Začala jsem cvičit, začala ZASE s dietama, zase jsem počítala kalorie. A světe div se, byla jsem v takovém stresu, že jsem přibrala ještě další 4 kila.

Přišel prosinec, musela jsem si přiznat, že už asi nezhubnu a vyrazila jsem zkoušet svatební šaty. Nikdy by mě nenapadlo, že si budu salon vybírat podle toho, zda mají dostatek šatů ve velikosti plus size. Oblíkla jsem první a chtělo se mi brečet. Nechápala jsem, jak jsem něco takového mohla svému kdysi i docela vysportovanému tělu udělat. Tady přišel moment, kdy jsem si uvědomila, že jsem fakt tlustá. Do té doby to byly všechny ty špeky prostě jen dočasným stavem, který určitě zmizí.

Takže jsem se hecla a začala hubnout. ZASE. Nejdřív drasticky, kalorický příjem na minimu, běhala a cvičila jsem jak magor. Pak jsem obrečela každý vážení, protože váha se ani nehla. Honza mi sice říkal, že ta dřina vidět je, ale já si před zrcadle připadala pořád jako albínský mrož. Nakonec jsem objednala balíček koktejlů z Ketofitu, a to i za cenu, že po svatbě naberu všechno zpátky. S koktejlama šla váha nejdřív rychle dolů, pak se to hodně zpomalilo, ale dole bylo celkem 10 kilo. HURÁ!

Určitě nepropaguju práškové diety, ale nebráním se jim. Proč to tedy píšu…. Těch 10 kilo dolů a hlavně absence cukru v mém těle (ano, díky práškové dietě) má na svědomí obrat mého myšlení a přístupu k sobě tak o 180 stupňů. Je jasný, že ztráta kil mi neuvěřitelně nakopla sebevědomí, které jsem do té doby lovila někde u kotníků. (Těď je tak u pasu, ale i to je na začátku dobrý). Najednou jsem oblíkla starý rifle, šaty z gymplu a nemusela jsem potupně do Promodu pro kalhoty zase o číslo větší.

Cukr, teda jeho vyloučení z jídelníčku, mělo kromě ztracených kil i jiné výsledky. Přestalo mi být blbě. Zmizely trávicí potíže, opustily mě migrény a co jsem už nikdy nečekala, přestaly mě bolet několikrát operované čelisti, které jsem si zničila při vážné nehodě na kole. A to byl teda šok. Začala jsem teda víc přemýšlet o tom, co jím a vůbec o tom, jak se chovám ke svému tělu. Přiznám si to, do teď to nebylo vůbec hezky. A slíbila jsem si, že už to bude jiný. Že se od teď budu mít ráda. A taky, že si to řeknu aspoň jednou denně.

No a proč to tady tak dlouze, ale zajímavě vykládám?

Hubnutí není jenom o tom, kolik kalorií denně sním, kolik spálím a nebo co nebudu jíst. Uvědomila jsem si, že když se konečně nepřijmu taková, jaká jsem a dokud se nezačnu se mít ráda, pořád se budu jenom stresovat, užírat a přemýšlet, co na mě není dokonalý a co by určitě mělo být jinak.  Ta hlavní změna musela proběhnout v hlavě. Vím, že se o tom líp mluví než se to provádí, ale JÁ FAKT VÍM, O ČEM MLUVÍM.

Že mám větší zadek, špek na břiše a celulitidu na stehnech a občas dvě brady? No ježiš…. Who cares?!

Jsem prostě normální česká holka. A chtít vypadat jako vyfotošopovaná modelína na na obálce časopisu? Ne děkuji…..

Hodně fandím projektu Za normální holky, se kterým přišla krásná Kristýnka. Dává totiž nám holkám odvahu přiznat si, že k tomu abychom byli šťastné, nemusíme být dokonalé. Pokud koukáte na můj instagram a uvidíte tam nějaké selfíčko, už vždycky u něj bude #zanormalniholky. 🙂

S tou mojí nově nalezenou sebeúctou, sebeláskou, respektem k sobě a s tím, že se o sebe budu víc starat, přišla i změna jídelníčku. Protože mi fungování bez cukru hodně vyhovovalo, nejen díky hubnoucímu efektu, ale hlavně díky těm zdravotním zlepšním, začala jsem hodně číst o stravování low carb, začala jsem tak jíst a vnímám to jako způsob, který je pro mé tělo naprosto vyhovující. Na blogu už tedy začínáte vídat recepty, které parametry této stravy respektují.

Co říct na závěr. Napsat tenhle článek nebylo jednoduchý. Zvlášť takhle veřejně přiznat všechna ta kila, když jsem tak dlouho dělala, že vlastně neexistují. Ale co už… Změna životního stylu. Manželství. Beru to tak, že jsem na začátku nové životní etapy. Spoustu věcí měním k lepšímu. Spoustu věcí můžu udělat jinak. Jestli mi to vydrží? Po mých pokusech o změnu v posledních 10 letech fakt nevím. Ale snad jo. Mám doma vedle sebe velkou podporu. Když vám totiž někdo každý den aspoň jednou řekne, že vám to sluší, usměje se na vás nebo vám dá pusu prostě jen tak, to je k nezaplacení. Jsem prostě na začátku a všechno je pro mě teď krásně sluníčkový, protože to konečně funguje tak, jak by mělo!

A když mě někdy přepadne splín, říkám si, že mám dvě zdravé ruce, které toho spoustu umí. Potom dvě zdravé nohy, které už mě donesly na spoustu krásných míst. A nakonec mám taky docela chytrou hlavu, které to sice trvalo, ale nakonec na to vše výše zmíněné přišla. A s tímhle vším už mám v životě víc štěstí, než spousta lidí na světě.

Mějte se rádi!

Evka

 

low carb: OSTRUŽINOVO-LEVANDULOVÁ ZMRZLINA

Mít doma zmrzlinovač je prostě super. Potom už totiž nestavíte u kde jaké pumpy, abyste si koupili malinový magnum, ale uděláte si vlastní doma. A jako bonus víte, co jste do ní dali.

Loni jsem byla naprosto unešená z makovky. Letos bylo potřeba změnit barvu a ta ostříhaná levandule se na mě úplně smála. K tomu mamčin keř ostružin, které dozrávají téměř před očima, a báječná zmrzlina je na světě.

Protože levandule během vaření v mléce trochu zhořkla a zmrzka měla takový „vocas“, po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla přidat trochu xylitolu. Nejsem sice fanoušek umělých sladidel, ale jednou za léto se snad nic nestane. Vy z Vás, co cukr normálně jíte, nemusíte plašit a vykupovat prodejny se sladidly. Použijte normálně cukr.

A jinak mám radost. Ty fotky konečně začínají vypadat jako pěkný fotky 🙂

Přečíst celý článek