Milujeme sezónní suroviny. Proto taky toužíme po zahradě. V létě je to hlavně ovoce, v září dozrají dýně a to jsou teprve žně. Dýně je jedna z mých oblíbených surovin. U nás se pěstuje hlavně hókkaido, která má velmi jemnou chuť a je vhodná nejen na polévku, ale i jako přísada do moučníků nebo k tvorbě omáček. Fanoušek rýžových pokrmů sice nejsem, ale jednou dvakrát do roka si i já ráda dám trochu italského krémového rizota. Toto dýňové má navíc skvělou barvu.
Jestli mám nějaký svoje “těhotenský” jídlo, je to smažený hermelín a hned potom (nebo možná předtím) ovocný knedlíky. Během léta jsem je dělala nesčetněkrát. Hlavně proto, že jsou neuvěřitelně jednoduchý a fakt rychle hotový. Řekla bych že tenhle recept ze tří surovin, na kterém nejde nic zkazit, bych zvládla udělat už i se zavřenýma očima a jednou rukou za zády. Tak jestli se na vás doma ještě nějaký ovoce směje ze stromu, neváhejte a šup na knedlíky.
Lasagne prostě miluju. Moje cuketové s mletým masem se během roku objeví na stole několikrát. Teď v těhotetnství jsem ale propadla jejich vegetariánské varinatě – ŠPENÁTU! Recept je opravdu hodně jednoduchý a ani množství surovin není velké. Proto je to taková správná rychlovka, když je potřeba mít jídlo do hodiny na stole. Navíc se vsadím, že všechny přísady máte běžně v lednici nebo ve spíži koupené do zásoby.
Poslední dobou mě hrozně baví cokoli, co se předem alespoň trochu rozpeče v troubě. Nedávno na velkou rodinnou snídani jsem tedy připravila jednohubky/chlebíčky s třenou nivou a pečenými hrozny. Po počátečních rozpacích zmizeli velmi rychle. A od té dobry jsem je dělala už 4x.
Někdy není potřeba (tedy vlastně skoro nikdy) vymýšlet co nejsložitější recept a hledat ty nejoriginálnější ingredience. Jsem přesvědčená o tom, že nejlepší jídla vznikají právě tehdy, kdy se držíte těch nejjednodušších a nejzákladnějších surovin. Dobré jídlo těch ingrediencí nepotřebuje moc. Třeba tady jich bylo potřeba jen pět. A já se vsadím, že minimálně tři byste hned teď vytáhli z lednice.
Mám ráda návštěvy. A ještě radši vymýšlím, co dobrého pro návštěvu uvařit. Takové moje soukromé domácí Prostřeno. Během jara a léta mám ráda tvarohové pomazánky, rozhudu a tak podobně. Na podzim jsou na stole paštiky a ovocné chutney. Ale co se zimou? Z chlebíčků a jednohubek jsme všichni otrávení ještě po svátcích. Zahrádka je unavená, pod sněhem, a moc inspirace nám teď taky nenabídne.
Polenta se u mně od podzimu těší velké oblibě. Zkouším ji na různé způsoby a už jsem zjistila, že houby jí vyloženě svědčí. Místo kaše jsem ji tedy dala nějaký tvar a osmažila ji na pánvi. Oproti klasickým jendohubkám to byla příjemná změna. Na talířku totiž nezbyla ani jedna.
Tyhle burgery jsem připravovala v mini verzi na své narozeniny. Recept jsem našla na jednom zahraničním blogu a přišel mi na ingredience poměrně dlouhý. I tak jsem se držela návodu. Tenkrát jsem sice měla domácí vlastnoručně dělané žemle, zato ale řidší směs z řepy a quinoi, takže se burgery rozpadaly a výsledek nebyl nic moc. Recept jsem si tedy trochu upravila, vynechala pár věcí a zkusila je znovu včera k večeři. Říkala jsem si, že je pro jistotu vyfotím a když se povedou, napíšu recept.
Takže tady je. Zdravá alternativa k burgeru, když zrovna nemáme chuť na maso. Aby burgerům na talíři nebylo smutno, Honza mi oloupal pár batátů, které jsem na olivovém oleji osmažila jako chipsy.
(2 porce | příprava: cca 40 min)
Burger:
Majonéza: