low carb: PRIBIŇÁČEK

U nízkosachoridové stravování mi vlastně nic moc nechybí. V obchodě ale vždycky smutně koukám na pribiňáček. Tuku je v něm sice dost. Bohužel mě ale vždy odradí těch skoro 16 gramů sacharidů. To totiž bývá polovina mého denního příjmu. Proto jsem začala hledat, jak se vlastně ten přibiňáček dělá. Ono to nakonec není nic složitého a stačí k tomu dvě ingredience, které by každý hned vytáhl z lednice. Tvaroh a šlehačka. 

Výsledek mě velmi mile překvapil. I když vyloženě sladkou chuť nečekejte. To byste museli trochu dosladit. Ale nebojte, bude chtnat i bez cukru. Vyzkoušela jsem to dnes na dětech.

Přečíst celý článek

ŠPALDOVÉ ČOKOLÁDOVÉ MUFFINY SE ŠVESTKAMI

Když Honza jede na služebku do Německa, vždycky smažím řízky, asi tak kilo a půl, aby měl co zobat v autě nebo večer na pokoji. Pořád mi to přijde o něco lepší než vakuovaná bageta na pumpě, která v tom regálku ležela bůhví jak dlouho. 

Tentokrát jsem mu do auta zabalila i pár čokoládových muffinů. Popravdě jsem od nich nečekala nic  zvláštního, prostě čokoládová buchta. A ani jsem je nechtěla jíst. Ale nakonec vypadaly tak strašně lákavě…. Že jich Honza do auta dostal jen pět. Jeden jsem ochutnala já, jeden kolegyně a zbytek šel k našim, jako „poplatek za dvoudenní mama hotel“. 

Vždy jsem byla spíš cupcakový typ. Hodně krému a načinčat. Postupem času mě baví víc ty přírodnější varianty. A to tyhle muffínky ze špaldové mouky určitě jsou. Jsou to asi ty nejgeniálnější, co jsem kdy upekla, tak je určitě zkuste. Slibuju Vám ty nejvláčnejší muffiny, co jste kdy jedli. On ten řecký jogurt, šlehačka a čokoláda fakt dovedou divy.

Přečíst celý článek

BEZLEPKOVÝ TVAROHOVÝ KOLÁČ SE ŠVESTKAMI

Padají švestky, takže babí léto je tu. Už jsem taky musela schovat letní sandálky a vytáhnout balerínky a conversky, i když ponožkám se ještě pořád bráním. Každopádně s babím létem a podzimem přichází čas hutných čokoládových koláčů a marmelád.

Tenhle koláč byl tak trochu co dům dal rychle na plech. Hlavně jsem musela vyzkoušet tu novou hranatou koláčovou formu od Tescomy, co mi Honza přivezl. Kvůli švestkám se mi ho nepodařilo nacpat do kategorie low carb. Ale bez lepku je určitě. Myslím, že Vám bude chutnat…

Přečíst celý článek

LASAGNE S CUKETOU

Lasagně mám strašně ráda a vytahovat se nebudu, ale myslím, že ty, co vařím doma já, jsou prostě luxusní. A hlavně, jsou fakt jednoduchý. Přidávám do nich cuketu, přímo k masu. Ono to je potom všechno takový krásně šťavnatý. Místo tuny sýru do nich dávám bešamel. Ten sice na první pohled vypadá trochu složitě, ale opak je pravdou.

Naposled mi zmizely ze stolu horký tak rychle, že jsem je nestihla ani cvaknout. Naštěstí jsem duchapřítomně zachránila jednu porci a tu teď vidíte na fotce.

Původně jsem si recept schovávala do fronty k receptům, které budu zveřejňovat až ze svatební cesty. S jeho sepsáním jsem tedy moc nespěchala. Pak ale napsala Kačka, že by lasagně na víkend ráda udělala, ale že všechny recepty jsou divně komplikovaný. Takže žádný strach, ten můj není…

Přečíst celý článek

TIRAMISU

Na úterní večer jsme pozvali kamarády na menší večeři a pár skleniček vína. Přeci jen zásoby se mají kontinuálně odpíjet.

Tiramisu jsem chtěla udělat už strašně dlouho a tentokrát se mi skvěle hodilo do plánu. Jako předkrm byla totiž bruschetta a jako hlavní chod lasagne, protože ty dělám opravdu špičkové.

U tiramisu Vás nečeká žádný zádrhel. Je to opravdu jednoduchý recept, který ale udělá velkou parádu. Jediné, na co dejte pozor je čerstvost vajec. Ty  totiž neprocházejí žádnou tepelnou úpravou.

Přečíst celý článek

low carb: PLNĚNÁ PANENKA

Panenku máme rádi, teda hlavně Honza. Je to obvykle krásný libový kus masa. Když se dobře připraví a vysuší, orgasmus na talíři je zaručen. Panenku obvykle nechám zatáhnout na pánvi a potom ji dopékám v troubě, aby zůstala šťavnatá a růžová uprostřed.

Tentokrát mi ale přišlo škoda ji trochu nevylepšit. Vzala jsem tedy co dům dal a udělala šťavnatou roládu, které nebylo co vytknout.

Přečíst celý článek

low carb: OSTRUŽINOVO-BORŮVKOVÝ KOLÁČ

Musím říct, že letos peču tak nějak víc než loni v létě. A ani nevím proč. Peču ale trochu jinak. Strava bez cukru mě naprosto nadchla. Jasně že občas ujedu, dám si pivo, ochutnám někde dobrý chleba nebo si dám zmrzlinu když je vedro. Mám potom trochu výčitky, ale jsem přece jen člověk.

Několik posledních týdnů mě baví hlavně koláče. Doma přibyly nové formy. Takže ke kulaté a obdelníkové mám už i čtvercovou. Dortové už radši ani nepočítám. Kupuji nějčastěji ty s odmímatelným dnem, protože to nestutečně ulehčí práci při vyklápění už tak dost křehkých korpusů.

Koláče, které letos peču jsou bez cukru a bez lepku. Není v nich žádná mouka. Korpusy jsou připravené z mandlové nebo kokosové mouky. Ke smetanovým sýrům přidávám šlehačku. On je ten krém potom takový krásně nadýchaný a lehký. Hodně si užívám mamčinu zahrádku a to, co na ní právě roste. A taky ovoce, které dostáváme od kamarádů. Jako třeba borůvky.

Opravdu moc se těším na příští jaro a léto. Budu mít konečně vlastní zahrádku. Zasadím na ni spoustu kedluben a ředkviček, pro Honzu rajčata, potom taky saláty, a několik keřů ostružin a malin, rybízy a jabloň. A taky bylinkový záhon! No, doufám, že to zvládnu, protože zatím mi vždycky chcípl i kaktus.

Borůvkový koláč jsem připravila z posledních borůvek, které jsme měli a které už nebyly úplně pěkné na jídlo jen tak. Koláč je z kokosové a mandlové mouky. Krém je bez cukru. Korpus je trochu sušší. Doporučuji ho naplnit a nechat pár hodin rozležet, aby stihl nasáknout náplň. Podle mě je tohle jeden z těch efektnějších koláčů a překvapí vás, jak málo práce vyžaduje.

Přečíst celý článek

Naše maso – Večeře od řezníka

Udělali jsme si s kamarády malý výlet vlakem z Pardubic do Prahy. Čekala nás večeře od řezníka v řeznictví Naše maso v Dlouhé. Polovina osazenstva netušila, do čeho jde a podle našich instrukcí si dala během dne jen lehký šalátik.

Pokud jsme pojem večeře od řezníka nikdy neslyšeli, tak Vám prozradím, že jde o zhruba sedmichodovou degustaci kvalitního masa a masných výrobků. Sedm chodů zní možná trochu děsivě, ale není se čeho bát.

Večeře začíná velmi netradičně. Řezník Michal, který se nám celý večer bude věnovat, zapaluje uprostřed stolu svíčku a přináší chleba z Esky. My, kteří víme, že svíčka je k jídlu, saháme po chlebu a vločkové soli. Ostatní nevěřícně zírají.

Přes jednohubky s gothajem, vynikající paštikou, pražskou šunkou a škvarkovou pomazánkou se dostáváme k tataráku. Ten vychvalujeme, kde se dá. Je trochu speciální, má jednu tajnou ingredienci, kterou přidávají jen pro účastníky večeře. A můžete hádat…

Pokračujeme pečenými morkovými kostmi s petrželovým salátem. Michal vysvětluje, že kombinace tučného s hořko kyselým vytváří skvělou jednoduchou chuť. Má pravdu. Jíst pečené morkové kosti je opravdu nevšední zážitek.

Moji neřídící kolegové prokládají jednotlivé chody hruškovicí z dubového sudu od Žufánka. Důvěrně ji znají, protože tu pili před dvěma měsíci na naší svatbě mezi vinohrady. Na spláchnutí si točíme taky Albrechta z Frýdlantského pivovaru.

Po pivu a kostech je na řadě konečně MASO! Nejdřív přeštík. Ten se podává s kyselými jablky a křenem. Na závěr aspoň pro mě to nejlepší – ČESTR. Tedy česká stračena. Tohle hovězí, o kterém Michal velmi zajímavě vyprávěl, je skutečně nebe v hubě. Proto z obřího téměř dvoukilového prime ribu zbyla jen kost.

Večeře končí něco po zavíračce bistra, tedy lehce po 22. hodině. Nekončí jen tak obyčejně, ale pivní zmrzlinou se škvarky, kterou pro večeři vyrábí Creme de la Creme. Takže tím jsem si konečně mohla odškrtnout alespoň jednu pražskou zmrzlinárnu.

Stejně jako jsem nejedla před večeří, nebudu jíst asi ani následující den, protože jídla jsme za ty tři hodiny spořádali opravdu hodně.

Pokud byste na večeři taky rádi, řeknu Vám, že na osobu stojí 1000 Kč a je potřeba skočit do řeznictví v Dlouhé a svůj termín si vybrat a zarezervovat. Prostírá se třikrát týdně, od pondělí do středy a vždy jen pro sedm osob. První chod jde na stůl v 19 hodin. Ti, co s námi byli včera poprvé odcházeli nadšení a my se pomalu těšíme, až ukážeme kouzlo českého masa zase dalším kamarádům.

Jak připravit větší raut na rodinnou oslavu (a nezbláznit se)

Už jako malá jsem milovala párty. Když mi bylo tak pět šest, pořádala jsem u babičky pro děti karnevaly. Když jsem byla větší, začala jsem pořádat plesy, festivaly a párty pro dospělé. Protože se ale už delší dobu pohybuji v oboru, který s pořádáním akcí, kde je legrace nemá pranic společného, zbývá mi pořádání akcí doma.

Tak nějak od přírody jsem prostě hostící typ. Málokdy se stane (teď nevím, jestli se to vlastně někdy stalo), že nemám pro návštěvu navařeno a napečeno. Mám ráda plné stoly. A to až tak, že se žádný další talířek nevejde. Baví mě rozmanitost a taky vymýšlení témat. Ne jako kostýmové party, toho by se u nás doma nikdo nechytl. Ale prostě, aby spolu jídlo tak nějak ladilo. Když jsme s mamkou po návratu z Thajska dělaly asijský večer, vyrobila jsem k její ostré večeři mangový cheesecake z kokosového mléka. V létě mě nejčastěji uvidíte stát u grilu. Potom mě hodně inspiruje Itálie. To jejich caprese, crostini, gelato…. Kdo by to nemiloval. Vůbec středomořská kuchyně je podle mě jedna z těch zajímavějších.

Tento víkend nás čeká opravdu velká rodinná oslava, takže ruku k dílu – vaření – musí přiložit každý. Na mě jako obvykle vyšel dort. Dorty jsou totiž moje specialita. Potom také pár druhů sladkého a nakonec něco „na zobačku“. Protože se na jednom místě sejde i několik diabetiků, zadání rautu znělo jasně – BEZ CUKRU.

Nemůžu říct, že by se mi nelíbilo. Spíš naopak, s tímhle zadáním jsem naprosto spokojená, protože vím, že i já si budu moct něco dát. Na druhou stranu bude docela fuška uspokojit mlsné jazýčky našich gurmánů a také zaujmout kuchařské expertky, které v rodině máme, aby jejich první slovo nebylo bez cukru a bez mouky? No fuj. Přece jen low carb kuchyně je hlavně při pečení poměrně specifická.

Plánování rodinných oslav a hlavně jídla na ně je pro mě  z větší části spíš plánováním. To vaření je potom druhá fáze, kterou už nějak zmáknu.

Kein Platz im Vereinsheim? Feiert euer Jubiläum im Sommer und draußen!
(pinterest)

Jak tedy připravit větší raut a nezešílet den předem?

Přečíst celý článek