Sádelníčky jsem zkoušela už loni. Byly rychle hotové, strašně jednoduché, po upečení vláčné a dlouho vydržely. Doma v krabici mám hotovou první várku, ale přidělám ještě jednu s jinou marmeládou a potom s vrhnu na testování low carb verze. Sádla v těstě se nemusíte bát. Po upečení chuť sádla zmizí.
Když píšete blog, musíte s vánočním pečením začít o trochu dřív. Vlastně o dost dřív. Takže oproti ostatním blogerkám mám už tak dva týdny skluz. Zato se bavím vymýšlením vánočního cukroví bez mouky a sacharidů. To jsou třeba tyhle zázvorové sušenky.
Vánoční šílenství začíná. Letos bych to nejraději vzala bez cukru a bez mouky. A proto vymýšlím, jak naše oblíbené rodinné recepty přizpůsobit sugarfree stravování. Začala jsem s pařížský i rohlíčky, které máme doma moc rádi. Specialistka na ně je mamka. Dělá ale ty klasické. Podařilo se mi ji přemluvit, že svůj recept sepíše a nafotí v příštím týdnu.
Můj zdravý recept je tu. Trochu jsem se bála, jak rohlíčky dopadnou, ale nakonec na výbornou. Otestovala jsem je dnes mezi kolegy v práci a nikdo si nestěžoval, že by mu na nich něco vadilo.
Je neděle a vítr venku jsme naštěstí všichni přežili, v teple domova. Akorát nám nejde proud. Tak si užíváme dopoledne skoro jako v pravěku. Jen já sepisuji recept a chválím mobilní signál. Přemlouvám Honzu, aby hodil nějaké polínko do krbu a já nemusela jít hledat ponožky. A protože nejde proud, obejdeme se dnes bez domácích zdrojů a vyrazíme lovit jídlo někam ven. Dala bych si pořádný steak….
V týdnu jsem hodně pekla. Náš kamarád Jára totiž slavil čtyřicetiny. A potom slavila i moje ségra a sestřenka. Taky já, mamka a teta. Dort tentokrát obstarala mamka. Je machr na všechna ta cukrovíčka, má je vždycky jedno jako druhý. Já jsem spíš typ “rustic”, takže peču ty dorty. Musím mamku ale pochválit, protože dort se jí fakt povedl.
Sušenky moc nepeču, vlastně vůbec. Peču maximálně jeden druh na Vánoce. Jenže ten rozmarýn tak krásně voněl, že jsem to s těma sušenkama musela prubnout.
A pekla jsem je vlastně nadvakrát. Při první várce jsem totiž usnula a sušenky byly jako kámen. Honza naštěstí zasáhl a aspoň neshořeli i s troubou. Takže až je budete péct, od trouby moc neodbíhejte a radši do nich čas od času prstem trochu šťouchněte, aby jste věděli, že už nejsou moc tvrdé.
I když jsem vánočního cukroví letos napekla poměrně hodně – pro mě neuvěřitelných 15 druhů – nezbylo nakonec skoro nic. A protože zbylo pečení cukroví letos nějakou podivnou shodou okolností jen na mě, nebyl ani moc čas něco nafotit, natož pak napsat na blog. Ale nemusíte se bát, příští rok se polepším.
Jediný vánoční recept, o který se ráda podělím, je vánočka zadělávaná v domácí pekárně. Za celý prosinec jsem jich zvládla upéct dvanáct. Ne najednou, ale vždycky, když už předchozí zmizela ze stolu. Obvykle rychlostí blesku.
Nejprve jsem myslela, že si všechny vánoční recepty, tedy i vánočku, nechám do zásoby na příští rok, ale tahle je tak dobrá, že si ji můžete upéct jen tak na víkend na snídani, nebo když pojedete třeba na hory nebo v létě pod stan. Takže na přání Honzových kolegyň, recept na vynikající vánočku je tu!
