Letos jsem si řekla, že prostě trumfnu svých loňských asi 13 druhů vánočního cukroví. A hlavně že vyzkouším i něco nového. A tyhle solené karamelové kokosky zvládne hravě každý. Jsou totiž nepečené a hříšně dobré.
Sádelníčky jsem zkoušela už loni. Byly rychle hotové, strašně jednoduché, po upečení vláčné a dlouho vydržely. Doma v krabici mám hotovou první várku, ale přidělám ještě jednu s jinou marmeládou a potom s vrhnu na testování low carb verze. Sádla v těstě se nemusíte bát. Po upečení chuť sádla zmizí.
A krabici s cukrovím ze začátku listopadu si pamatujete? ještě v ní pár receptů zbylo a tajit je určitě nebudu. Moje posedlost tartaletkami stále trvá. Krabice s cukrovím byly k narozeninám pro Járu. Jára je náš kamarád, který má rád dobré víno a dobrý čaj. Takže když má přijít na návštěvu, vyrobím vždycky nějaký dezert s matchou. Tentokrát jsem matchu vyměnila za earl grey, doplnila jsem je citrusy a tak vznikly velmi jednoduché, svěží a lehké tartaletky. Na pohled moc nezaujmou, ale chuťově překvapí. O tom svědčí i fakt, že jsem je dělala už dvakrát. Zkuste je…
Dnes je sváteční den. Doufám, že pojedete někam a výlet a nebo budete celý den čučet na pohádky. Nejlépe z postele a s hrníčkem svařáku v ruce. My vyrazíme na masáž a potom někam na vycházku. Takže vařit dnes určitě nebudu. Vy si ti ale třeba užijete. Můžete zkusit masové kuličky….
V masových kuličkách jsem se docela našla. Hlavně proto, že mám vždycky kousek mletého v lednici, a taky proto, že příprava masových kuliček nevyžaduje ani moc práce, ani moc času. S omáčkou jsou naprosto ideální k večeři. A teď dokonce přemýšlím o jejich cestovní krabičkové variantě, aby se dalo něco zobat v autě. My se totiž občas rádi stavíme v mekáči, dáme si nějaký burger a Honza obvykle koupí ještě krabičku nugetek s chilli omáčkou. Poslední dobou mi ale přijde, že omáčka chilli viděla tak maximálně z rychlíku na Prahu a nugetky už taky nějakou to co bývaly.
Recept číslo tři z víkendových narozeninových krabic. Tartaletky.
Tartaletky mám strašně ráda. Dají se různě obměňovat, zdobit sezónním ovocem, prostě se na nich můžu bezvadně vyřádit. Měli jsme je i na svatbě. Ty jsem ale nepekla já, ale Tytyna, která je pro mně tartaletková královna, protože se z našeho sladkého baru jich větší množství zmizelo právě díky mně :D.
Na víkendové oslavy jsem připravovala celkem tři druhy tartaletek – jahodové s čokoládovou ganage, s earl greyem, a kokosové s malinovou šlehačkou. A s receptem začínám od těch nejtmavších a nejsladších.
Kvůli množství a nedostatku času jsem tentokrát vzala zavděk polotovarem – tedy upečenými lineckými košíčky. Koupila jsem je v Globusu a stály kolem 40 Kč. Domácí, a třeba ještě low carb, jsou sice domácí, ale přiznám se, že mi tentokrát ušetřily strašně moc práce.
Konečně jsem Honzu přemluvila, aby se vzdal chleba a vrhnul se se mnou na ten low carb. Jako jo! Mám z toho radost. A tak teď docela vyvářím, abych ho jako navnadila, že se mu takové stravování bude určitě líbit.
Po dlouhé době máme ledničku plnou masa, tak z ní postupně tahám balíčky a řádím v kuchyni. Masové kuličky určitě patří do kategorie “rychle hotovo”. A potom taky “s minimem ingrediencí”. Je to zajímavá varianta, když zrovna mleté maso nechcete zapékat a nebo dělat burger.
Pokud nemáte doma skřítky nebo hospodyni, po návratu z dovolené obvykle najdete vybílenou ledničku, ve které je maximálně pár trvanlivých potravin. A potom se hodí pomazánky.
Já mám nejraději pomazánky z rybiček. Sardinky, tuňák nebo cokoli jiného. Je mi to jedno. Občas přidám vejce, občas cibuli a vše jen rychle rozmíchám vidličkou. Pomazánky dělávám vždy, když čekáme návštěvu. Mám totiž raději ty doma připravené.
U nízkosachoridové stravování mi vlastně nic moc nechybí. V obchodě ale vždycky smutně koukám na pribiňáček. Tuku je v něm sice dost. Bohužel mě ale vždy odradí těch skoro 16 gramů sacharidů. To totiž bývá polovina mého denního příjmu. Proto jsem začala hledat, jak se vlastně ten přibiňáček dělá. Ono to nakonec není nic složitého a stačí k tomu dvě ingredience, které by každý hned vytáhl z lednice. Tvaroh a šlehačka.
Výsledek mě velmi mile překvapil. I když vyloženě sladkou chuť nečekejte. To byste museli trochu dosladit. Ale nebojte, bude chtnat i bez cukru. Vyzkoušela jsem to dnes na dětech.
Borůvky se už taky sice blíží ke konci, ale já si je ještě neodpustím. Honza mi jich totiž v srpnu dovezl 20 litrů. Spousta z nich je v mrazáku jako moje železná zimní zásoba.
Zákonitě tak muselo dojít i na marmeládu. Domácí je totiž nejlepší. A moje borůvková s bazalkou je fakt dobrá. Barvu má jako letní noc. Přírodní. Bez zahušťovadel a bez konzervantů. Proto je potřeba myslet i na to, že v lednici vydrží zhruba tři týdny.
Nedávno mi facebook nabízel reklamu na řeznictví Sela Vita. Obvykle sice objednávám hovězí v Angusu, ale řekla jsem si že něco nového prubnu. Volba padla na dva telecí T-bone steaky, panenku z českého chmelového prasátka a nakonec taky na bůček. Kupovat maso přes internet je vždy tak trochu risk, protože se nemůžete předem podívat, jak maso vypadá. Každopádně recenze na webu byly fajn a fotky vypadaly víc než lákavě.
Protože je jedno z řeznictví, kde si objednávku lze vyzvednout v Hradci Králové a Honza ho má po cestě z práce, nechala jsem si maso místo rozvozu objednávku doručit tam. Nevím jak na jiných pobočkách, ale pokud se rozhodnete platit maso až při osobním odběru, v Hradci si určitě připravte hotovost. Honza doběhl s kartou a štěstí bylo, že v peněžence nějaké “drobné” měl.
Musím ocenit, že při výběru masa si v košíku rovnou naklikáte i způsob, jakým má být maso naporcované (vcelku, steaky po 250g atd.), Doma tedy nemusíte brousit nože. Maso dojde zavakuované. Stačí jen vybalit a hodit na pánev.
T-bony skončily na pánvi v pátek. Přijela totiž Martina z Kyjova (asi po roce) a šly jsme si trošku dát do čumáčků do pardubické Prosekárny. Ta se mi mimochodem fakt moc líbí. Bylo tedy potřeba mít v žaludku alespoň nějaký základ. Kvalitní maso nepotřebuje mnoho úprav a ani mnoho koření. Proto jsem oba steaky nechala zatáhnout na pánvi a potom několik minut dopékala v troubě. Nakonec stačila jen trocha soli.
V ledničce ještě pořád leží panenka. Tu má Honza moc rád. A potom bůček. Obojí co nejdříve sníme, abychom zjistili, jestli to je stejně dobrý jako “týbouny”. V řeznictví se na nás pomalu těší další objednávka – čtyři argentinský rib eye steaky pro naši další víkendovou návštěvu. A protože Sela Vita prodává i uzeniny, vzala jsem na zkoušku i trochu šunky na snídani.