Jako má Supermans vůj kryptonit, tak já mám makronky. Nikdy mi moc nešly, ale zdá se, že cvičení dělá mistra. Tedy mistra ještě ne, ale makronka se tomu říkat dá. Takhle příchuť potěší všechny milovníky chai latte ze Starbucksu. Prostě ideální podzimní…. Jdeme mlsat?
Makronky jsou taková moje celoživotní výzva. Líbí se mi, na fotkách vypadají hrozně cool. Miluji tu jejich chuť, kdy se po křupnutí skořápky dostanete k měkkému středu. Ale protože v cukrárnách chtějí za makronku občas až neuvěřitelné částky, usmyslela jsem si, že se je prostě naučím dělat doma. Nebudu si vymýšlet. Zkoušela jsem snad desetkrát během posledních 3-4 let, pokaždé podle jiného receptu a bohužel se mi nikdy nepovedly. Na to, kde asi soudruzi z NDR udělali chybu, jsem nikdy nepřišla. Každopádně jsem byla rozhodnutá, že to prostě nevzdám.
Když jsem nedávno narazila na recept, který velmi sedí mému hrnkovému stylu vaření, rozhodla jsem se makronkám dát poslední šanci. A světe div se, ucházející byl hned první plech. Pro jistotu jsem recept vyzkoušela hned třikrát, abych věděla, že opravdu funguje a že výsledné makronky nebudou na vyhození. Musím říct, že nejsou úplně dokonalé, nejsou úplně stoprocentně hladké, ale aspoň mají všechny “patku”. A na chuť jsou super!
Tak je vyzkoušejte a dejte mi určitě vědět, jak to šlo!
