low carb: T-BONE STEAK S OMÁČKOU Z MODRÉHO SÝRA a pečenou zeleninou

Nedávno mi facebook nabízel reklamu na řeznictví Sela Vita. Obvykle sice objednávám hovězí v Angusu, ale řekla jsem si že něco nového prubnu. Volba padla na dva telecí T-bone steaky, panenku z českého chmelového prasátka a nakonec taky na bůček. Kupovat maso přes internet je vždy tak trochu risk, protože se nemůžete předem podívat, jak maso vypadá. Každopádně recenze na webu byly fajn a fotky vypadaly víc než lákavě. 

Protože je jedno z řeznictví, kde si objednávku lze vyzvednout v Hradci Králové a Honza ho má po cestě z práce, nechala jsem si maso místo rozvozu objednávku doručit tam. Nevím jak na jiných pobočkách, ale pokud se rozhodnete platit maso až při osobním odběru, v Hradci si určitě připravte hotovost. Honza doběhl s kartou a štěstí bylo, že v peněžence nějaké „drobné“ měl. 

Musím ocenit, že při výběru masa si v košíku rovnou naklikáte i způsob, jakým má být maso naporcované (vcelku, steaky po 250g atd.), Doma tedy nemusíte brousit nože. Maso dojde zavakuované. Stačí jen vybalit a hodit na pánev.

T-bony skončily na pánvi v pátek. Přijela totiž Martina z Kyjova (asi po roce) a šly jsme si trošku dát do čumáčků do pardubické Prosekárny. Ta se mi mimochodem fakt moc líbí. Bylo tedy potřeba mít v žaludku alespoň nějaký základ. Kvalitní maso nepotřebuje mnoho úprav a ani mnoho koření. Proto jsem oba steaky nechala zatáhnout na pánvi a potom několik minut dopékala v troubě. Nakonec stačila jen trocha soli. 

V ledničce ještě pořád leží panenka. Tu má Honza moc rád. A potom bůček. Obojí co nejdříve sníme, abychom zjistili, jestli to je stejně dobrý jako „týbouny“. V řeznictví se na nás pomalu těší další objednávka – čtyři argentinský rib eye steaky pro naši další víkendovou návštěvu. A protože Sela Vita prodává i uzeniny, vzala jsem na zkoušku i trochu šunky na snídani. 

porce: 2-3 Přečíst celý článek

low carb: KUŘECÍ PALIČKY S OMÁČKOU ZE SUŠENÝCH RAJČAT

Rajčata jsou u nás doma trochu „téma“. Já z nich totiž moc nevařím, moc je nekupuji a když je náhodou koupím, nakonec je vyhodím plesnivý. Rajčata nejím. Dřív v žádné formě. Dneska už aspoň sušený dostaly příležitost. Jakmile rajče projde nějakou, nejlépe tepelnou úpravou, přestává mi vadit a můžu ho sníst. Zvláštní, že?

Přečíst celý článek

low carb: BORŮVKOVÉ KNEDLÍKY Z KOKOSOVÉ MOUKY

Loni se u nás knedlíky vařili jak na běžícím pásu. Meruňky, jahody, švestky. Tvarohové těsto, bramborové těsto. Byly snad všechny.

Ani letos jsem si knedlíky nemohla odpustit. A když Honza domů donesl 10 kilo borůvek, bylo jasno. Borůvkové knedlíky z tvarohu a kokosové mouky. 

Na webu najdete určitě spoustu dalších low carb nebo bezlepkových receptů na ovocné knedlíky nebo na různé nočky s ovocnými omáčkami. Ale tyhle jsou tak nějak moje. Při vymýšlení receptu jsem doufala, jsem si popravdě nebyla úplně jistá, jestli to vůbec klapne. Těsto nešlo moc vypracovat, natož pak vyválet. Řeknu Vám, že práce s kokosovým těstem byla spíš zkouškou trpělivosti. Bylo potřeba postupovat hodně opatrně, knedlíky před vhozením do vody hodně umačkat a hlavně mít pořád mokré ruce. 

Dřina ale nakonec stojí za to. Recept na tyhle knedlíky je pro mě malým vítězstvím. Když jsem totiž ochutnala první, tušila jsem, že mojí mamince nebudou chutnat. Nejsou totiž sladké a těsto je trochu sušší než běžný tvarohový knedlík. Po prvním soustu, ale mamka řekla, že jsou fakt luxusní. Takže bylo vyhráno.

Přečíst celý článek

low carb: MERUŇKOVÝ CHEESECAKE

Meruňky. Tak tak to s nima teda je? Low carb nebo ne? Abych pravdu řekla, tak jsem žádné striktní odmítnutí nenašla. V naší skupince nízkosacharidového stravování říkáme, že meruňky ne. Ale jinde na internetu lowcarbáci s měruňkami problém nevidí. Každopádně meruňkám musíme přidat k dobru, že obsahují betakaroten, což je antioxidant, který mino jiné zlepšuje funkci mozku.

Možná jste to postřehli na mém facebooku, ale tento meruňkový cheesecake je už druhý pokus. Ten první byl z úžasných moravských meruněk ze Slupu. Bohužel se ale nedočkal focení. Při otáčení se mi svezl ze stojanu a skončil na zemi. Nedalo mi to a protože cvičení dělá mistra, udělala jsem dortík na druhý pokus. A ten vážně stojí za to.

 Ani do korpusu ani do krému jsem nepřidávala žádný rafinovaný cukr. I tak mi dortík přijde sladký. A to právě díky přírodnímu cukru, který je v meruňkách. Pokud jíte low carb, nemusíte se obsahu cukru z meruněk děsit ani tak. Sacharidy pro stogramový kousek jsou totiž jen na 7 gramech.

Jak je u mně přes léto zvykem, je tenhle cheesecake opět nepečený. Oproti klasickému, do kterého jseou potřeba vejce, není tak hutný. Zůstává mu ale báječná krémová strukturana lehkost díky přidané šlehačce. Dejte si ho hodně vychlazený. V srpnových vedrech, pokud nás ještě nějaká čekají, určitě bodne. 

A dejte mi vědět, jak se Vám povedl 🙂

Přečíst celý článek

Nejdůležitější je být spokojený se sebou samým… aneb moje cesta za šťastnějším já

 

Dnešní článek nebude o vaření.

Nebude v něm žádný nákupní seznam ani žádný recept.

Dokonce ani žádný recept na šťastný a spokojený život.

Nebudu vám ani radit jak mít rád sám sebe. K tomu vede docela dlouhá cesta, někdy i pěkně trnitá. A největším úskalím je, že na cestu se musí vydat každý sám a to chce kolikrát hooooodně odvahy.

Jak to teda se mnou bylo?

Nikdy jsem nebyla hubená. Jedině snad, když jsem hodně sportovala a pila denně jen JEDNU COLU, aby tělo něco dostalo. A i tak jsem si připadala děsně tlustá. Pořád jsem vymýšlela nějaký šílený kraviny, abych zhubla. Jednou jsem jedla jen potraviny, co mají hodně vody, potom jsem chodila do Naturhouse, pak jsem držela diet od Amway, chvíli jsem byla vegetarián. Dokonce jsem pila projímadla. Nejdřív trochu, pak po lžičkách, nakonec lahvička nevydržela ani týden. Je to asi největší nesmysl, co jsem kdy vymyslela a vzpamatovávám se z toho několik posledních let. I přes všechno tohle ubližování se mi nikdy nepodařilo zhubnout víc než pět šest kilo. A ty jsem velmi rychle nabrala zpět. A k tomu vždy ještě něco navrch.

Dietářským způsobem života jsem fungovala posledních dvanáct let života. Za těch posledních asi 6 let jsem se vyžrala a vychlastala až skoro k devadesáti kilům.  Vysoká škola byla jedna velká párty, takže se nebylo čemu divit. Posledních 15 kilo jsem nabrala, když jsme spolu začali s manželem chodit. To byla lahev vínka tady, pivko na zahrádce támhle, panák před spaním, popcorn k filmu. Ale byly (a z části ještě jsou) to takový milý a láskyplný kila.

22. května 2016 mě Honza požádal o ruku. A já jsem si řekla, že do svatby je dost času a že prostě zhubnu. Přála jsem si krásný šaty a chtěla jsem být nádherná nevěsta – samozřejmě podle pinterestových a instagramových měřítek. Začala jsem cvičit, začala ZASE s dietama, zase jsem počítala kalorie. A světe div se, byla jsem v takovém stresu, že jsem přibrala ještě další 4 kila.

Přišel prosinec, musela jsem si přiznat, že už asi nezhubnu a vyrazila jsem zkoušet svatební šaty. Nikdy by mě nenapadlo, že si budu salon vybírat podle toho, zda mají dostatek šatů ve velikosti plus size. Oblíkla jsem první a chtělo se mi brečet. Nechápala jsem, jak jsem něco takového mohla svému kdysi i docela vysportovanému tělu udělat. Tady přišel moment, kdy jsem si uvědomila, že jsem fakt tlustá. Do té doby to byly všechny ty špeky prostě jen dočasným stavem, který určitě zmizí.

Takže jsem se hecla a začala hubnout. ZASE. Nejdřív drasticky, kalorický příjem na minimu, běhala a cvičila jsem jak magor. Pak jsem obrečela každý vážení, protože váha se ani nehla. Honza mi sice říkal, že ta dřina vidět je, ale já si před zrcadle připadala pořád jako albínský mrož. Nakonec jsem objednala balíček koktejlů z Ketofitu, a to i za cenu, že po svatbě naberu všechno zpátky. S koktejlama šla váha nejdřív rychle dolů, pak se to hodně zpomalilo, ale dole bylo celkem 10 kilo. HURÁ!

Určitě nepropaguju práškové diety, ale nebráním se jim. Proč to tedy píšu…. Těch 10 kilo dolů a hlavně absence cukru v mém těle (ano, díky práškové dietě) má na svědomí obrat mého myšlení a přístupu k sobě tak o 180 stupňů. Je jasný, že ztráta kil mi neuvěřitelně nakopla sebevědomí, které jsem do té doby lovila někde u kotníků. (Těď je tak u pasu, ale i to je na začátku dobrý). Najednou jsem oblíkla starý rifle, šaty z gymplu a nemusela jsem potupně do Promodu pro kalhoty zase o číslo větší.

Cukr, teda jeho vyloučení z jídelníčku, mělo kromě ztracených kil i jiné výsledky. Přestalo mi být blbě. Zmizely trávicí potíže, opustily mě migrény a co jsem už nikdy nečekala, přestaly mě bolet několikrát operované čelisti, které jsem si zničila při vážné nehodě na kole. A to byl teda šok. Začala jsem teda víc přemýšlet o tom, co jím a vůbec o tom, jak se chovám ke svému tělu. Přiznám si to, do teď to nebylo vůbec hezky. A slíbila jsem si, že už to bude jiný. Že se od teď budu mít ráda. A taky, že si to řeknu aspoň jednou denně.

No a proč to tady tak dlouze, ale zajímavě vykládám?

Hubnutí není jenom o tom, kolik kalorií denně sním, kolik spálím a nebo co nebudu jíst. Uvědomila jsem si, že když se konečně nepřijmu taková, jaká jsem a dokud se nezačnu se mít ráda, pořád se budu jenom stresovat, užírat a přemýšlet, co na mě není dokonalý a co by určitě mělo být jinak.  Ta hlavní změna musela proběhnout v hlavě. Vím, že se o tom líp mluví než se to provádí, ale JÁ FAKT VÍM, O ČEM MLUVÍM.

Že mám větší zadek, špek na břiše a celulitidu na stehnech a občas dvě brady? No ježiš…. Who cares?!

Jsem prostě normální česká holka. A chtít vypadat jako vyfotošopovaná modelína na na obálce časopisu? Ne děkuji…..

Hodně fandím projektu Za normální holky, se kterým přišla krásná Kristýnka. Dává totiž nám holkám odvahu přiznat si, že k tomu abychom byli šťastné, nemusíme být dokonalé. Pokud koukáte na můj instagram a uvidíte tam nějaké selfíčko, už vždycky u něj bude #zanormalniholky. 🙂

S tou mojí nově nalezenou sebeúctou, sebeláskou, respektem k sobě a s tím, že se o sebe budu víc starat, přišla i změna jídelníčku. Protože mi fungování bez cukru hodně vyhovovalo, nejen díky hubnoucímu efektu, ale hlavně díky těm zdravotním zlepšním, začala jsem hodně číst o stravování low carb, začala jsem tak jíst a vnímám to jako způsob, který je pro mé tělo naprosto vyhovující. Na blogu už tedy začínáte vídat recepty, které parametry této stravy respektují.

Co říct na závěr. Napsat tenhle článek nebylo jednoduchý. Zvlášť takhle veřejně přiznat všechna ta kila, když jsem tak dlouho dělala, že vlastně neexistují. Ale co už… Změna životního stylu. Manželství. Beru to tak, že jsem na začátku nové životní etapy. Spoustu věcí měním k lepšímu. Spoustu věcí můžu udělat jinak. Jestli mi to vydrží? Po mých pokusech o změnu v posledních 10 letech fakt nevím. Ale snad jo. Mám doma vedle sebe velkou podporu. Když vám totiž někdo každý den aspoň jednou řekne, že vám to sluší, usměje se na vás nebo vám dá pusu prostě jen tak, to je k nezaplacení. Jsem prostě na začátku a všechno je pro mě teď krásně sluníčkový, protože to konečně funguje tak, jak by mělo!

A když mě někdy přepadne splín, říkám si, že mám dvě zdravé ruce, které toho spoustu umí. Potom dvě zdravé nohy, které už mě donesly na spoustu krásných míst. A nakonec mám taky docela chytrou hlavu, které to sice trvalo, ale nakonec na to vše výše zmíněné přišla. A s tímhle vším už mám v životě víc štěstí, než spousta lidí na světě.

Mějte se rádi!

Evka

 

low carb: OSTRUŽINOVO-LEVANDULOVÁ ZMRZLINA

Mít doma zmrzlinovač je prostě super. Potom už totiž nestavíte u kde jaké pumpy, abyste si koupili malinový magnum, ale uděláte si vlastní doma. A jako bonus víte, co jste do ní dali.

Loni jsem byla naprosto unešená z makovky. Letos bylo potřeba změnit barvu a ta ostříhaná levandule se na mě úplně smála. K tomu mamčin keř ostružin, které dozrávají téměř před očima, a báječná zmrzlina je na světě.

Protože levandule během vaření v mléce trochu zhořkla a zmrzka měla takový „vocas“, po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla přidat trochu xylitolu. Nejsem sice fanoušek umělých sladidel, ale jednou za léto se snad nic nestane. Vy z Vás, co cukr normálně jíte, nemusíte plašit a vykupovat prodejny se sladidly. Použijte normálně cukr.

A jinak mám radost. Ty fotky konečně začínají vypadat jako pěkný fotky 🙂

Přečíst celý článek

low carb: SALÁT S TUŇÁKEM A ZTRACENÝM VEJCEM

Léto si o salátky přímo říká. A to ve všech podobách. Aby salát nebyla jen miska (v mém případě spíš malý lavor) plná zeleniny, je potřeba k tomu přidat trochu rozumu a dát mu nějakou výživovou hodnotu. O tu se v tomto salátu postará vajíčko a tuňák.

A aby to nebylo úplně jednoduché, tak vajíčko není ani smažené, ani natvrdo. Tentokrát jsem dala ztracené, protože mi poslední dobou chutnají právě ty tekuté žloutky. Ztracené vejce je trochu výzva, já taky musím trochu potrénovat. Takže jestli máte chuť, zkuste ho.

Přečíst celý článek

low carb: CUKETOVÉ RAVIOLI S MLETÝM MASEM

Na zahradě je cuketová apokalypsa. Jak to vymyslet, aby nebyla každý den pečená v troubě nebo v trojobalu z pánvičky?

Když jsem začala s low carbem, tak nějak jsem tušila, že mi budou chybět těstoviny. Špagety, ravioly, lasagne, tagliatelle, gnocchi. Naštěstí po nich nesmutním až tak moc a využívám úrody cuket na zahradě k tomu, abych těstoviny nahradila. 

Cuketové ravioli jsme zkoušeli včera večer a upřímně mě nadchly. Dokonce tak, že jsem je měla dnes znovu k obědu. Není v nich ani gram mouky, ani gram cukru, jen spousta masa a zeleniny. Proto věřím, že Vás nadchnou stejně jako mě. 

Přečíst celý článek

low carb: KOKOSOVÝ DORT

Tak jednou měsíčně jezdíme na Moravu za Honzíkovou maminkou. Většinou se tu sejdeme všichni i se švagrovou, neteřemi. No je nás prostě hodně. A to mám potom radost, když můžu k nedělní kávičce přivézt nějaký dortík.

Původně jsem chtěla udělat bounty cake od Janiny z Cukrfree, ale nakonec by ho pro nás bylo asi málo. Tak jsem se inspirovala jejím korpusem a se zbytkem jsem trochu improvizovala. Nakonec mi vyšel tenhle skvělý jakoby cheesecake.  Našlehaný kokosový krém ze šlehačky a mascarpone, čokoládová poleva a jahody. V dortíku není ani dram cukru navíc. A i tak je prostě skvělý, bez cukru chutnal i dětem. 

Přečíst celý článek

PIZZA PITA

Je pár receptů, které suším v rozepsaných už pěkně dlouho. A pizza pita patří mezi ně. Ani kdybyste mě zabili vám neřeknu, proč jsem vlastně tenkrát hodila ty vakuované pita chleby do košíku. Asi jsem šla – jako obvykle – nakupovat hladová. A tak doma ležely týden, dva a bylo mi je líto vyhodit. Já pečivo vlastně ani moc nejím, Honza si rád dá chleba. Ale tohle. Tak co s tím. Nakonec mi došla, že pita vlastně trochu vypadá (i zní) jako pizza. Tak slovo dalo slovo a večeře byla na světě.

Kouzlo téhle super jednoduché večeře/oběda je, že ji vlastně splácáte třeba i ze zbytků, co právě máte v lednici. Já zkusili jednu smetanovou variantu se špenátem a žampiony a potom rajčatovou klasiku. Fantazii se meze nekladou.

Přečíst celý článek